Americký sen je prima, pokud jde o svobodu, demokratické praktiky a vládu zákona. Ale pro mnoho lidí je americký sen spíše o životním stylu a ten je plný materiálních věcí a pohodlí. Tento opatrovaný “sen” o pohodlí a materialismu se nyní rychle stává i snem Číny a také Indie. Často se říká, že Spojené státy spotřebují 25 procent veškerých zdrojů na zemi, zatímco představují jen 4,5 procenta světové populace.
Dalo se to unést, dokud na tom byla takhle jen Amerika. Řečeno méně uhlazeně, Amerika už není jediný otesánek v ulici. Zatímco spotřeba Američanů neklesá, asijský apetit po potravinách, energii, papíru a všech ostatních základních kamenech amerického materiálního života neudržitelně roste a Čína - nikoliv Amerika - je nyní ve vedení.

Tohle měl asi na mysli Lester R. Brown, když ve středu 7. února mluvil ve Washingtonu, D. C., na téma “Čína jako konzumní národ: Co to znamená pro svět.” A to je také hlavním tématem jeho poslední knihy - “Plán B 2.0: Zachránit planetu od stresu a civilizačních potíží” (2006). Poukázal například na fakt, že před polovinou tohoto století bude mít Čína vyšší spotřebu ropy a papíru, než kolik dnešní svět vyprodukuje.

Brown se snaží říct, že americký způsob života není udržitelný pro zemi s 1,3 miliardy obyvatel, jakou je Čína - tím méně pro Čínu, USA a Indii dohromady (Číně dýchá na záda 1,1 miliardy Indů, které také trápí touha po “americkém snu”).

Myšlení a texty pana Lestera Browna tvarují současnou diskusi o budoucnosti světa. Na počátku své kariéry v roce 1964 byl poradcem amerického ministra zemědělství Orvilla Freemana ve věcech zahraniční zemědělské politiky a později se stal administrátorem mezinárodního programu tohoto resortu.

V roce 1974 Brown založil Worldwatch Institute, první výzkumný ústav zaměřený na globální ekologické otázky, jak uvádí webová stránka Earth Policy Institute, kterou založil v roce 2001. Jako autor a spoluautor 50 knih je Brown výjimečně plodný a patří mezi prvořadé zastánce politiky udržitelné ekonomiky s ohledem na životní prostředí.

Brown používá příklad Číny jako studenou sprchu na probuzení světa s tím, že do poloviny 21. století svět nebude schopen vyprodukovat dost ropy a papíru, aby uspokojil čínskou poptávku.

“Západní ekonomický model založený na fosilních palivech, automobilech a ekonomice ‚použij a zahoď’ v Číně nebude fungovat,” říká Brown.

Mezi základními surovinami typu obilí, maso, ropa, uhlí a ocel spotřeba Číny již překonala USA ve všem, až na ropu. Číňané v roce 2004 snědli 382 milionů tun pšenice, zatímco Američané 278 milionů tun.

“Z nejčastějších druhů obilí nejlidnatější země světa vede ve spotřebě jak pšenice, tak rýže a za USA zaostává jen ve využití kukuřice,” uvedl Lester Brown.

Američané maso milují, ale jeho produkce vyžaduje značnou spotřebu surovin. Pro zvířata je nutná půda, zpracování odpadů a krmivo, pomineme-li ropu a energii, nutnou na porážky zvířat a zpracování masa. V roce 2004 Číňané snědli 63 milionů tun masa a daleko tak předstihli Spojené státy s 37 miliony tun.

Ocel je znakem průmyslu a Čína v roce 2003 překonala USA více než dvojnásobně se spotřebou 258 milionů tun oproti 104 milionům tun. Modernizace Číny vystupňovala požadavky na produkci oceli rychlostí dosud nikde na světe nevídanou.

Co z toho můžeme usuzovat? Lester Brown říká, že lidstvo jako celek musí převést svou cestu a životní styl do udržitelných mezí. Světové zásoby jsou konečné. Budou-li o světovou produkci zápasit dva obři nebo více, stane se to skutečností: lidstvu dojde ropa, jídlo, ocel a další suroviny. K čemu je vítězství v soutěži jedlíků, když už nezbude žádná civilizace, před kterou by se s tím dalo chlubit?

Zdroj: velkaepocha.sk