“Antiamerikanismus zasahuje hlouběji a je kvalitativně jiný než v minulosti, kdy většinou souvisel s odporem vůči politickým krokům USA, jako byla například válka ve Vietnamu.” Tak zní úvod knihy, v níž washingtonský Pew Institute shrnul a komentuje výzkumy veřejného mínění, které ilustrují pohled zbytku světa na Spojené státy. Ze srovnání aktuálních šetření - oproti starším průzkumům - vyplývá pro americkou společnost alarmující

zjištění. V minulosti, například v 80. letech za prezidenta Ronalda Reagana, byla světová veřejnost sice skeptická k americké politice, ale ne k Američanům jako národu. Nyní se tento rozdíl podle Pew Institutu vytrácí a svět má problémy skoro se vším, co s Amerikou souvisí. S politikou, s jejími ideály i občany. Může s tím něco udělat žena, která vždy patřila k nejdůvěrnějším spolupracovníkům George Bushe? Bývalá televizní novinářka Karen Hughesová, s níž se americký prezident radil už za svých guvernérských let v Texasu a která o něm napsala oslavnou biografii? “Náboženství je zneužíváno k vytváření propastí, jako nástroj útlaku či jako obhajoba hrozných zločinů,” říká energicky Karen Hughesová. Za diskusním stolem vedle jejího pultíku sedí představitelé tří velkých světových náboženství - křesťanství, judaismu a islámu. Mají společný úkol. Karen Hughesové si je vybrala, aby jí po světě pomohli šířit myšlenky náboženské tolerance. Na tiskové konferenci ve Washingtonu to těžké nemají. Novináři, usazení v pohodlných křesílkách v klimatizovaném sále Ministerstva zahraničí, si poslušně vyslechnou historický diskurs, že zmíněná náboženství toho mají mnohem více společného, než co by je mělo ideově rozdělovat. “Ale nenechme se mýlit. Antiamerikanismus a antisemitismus je v muslimském světě velmi silný a na vzestupu. To pro mě byla špatná zpráva,” přiznává Akbar Ahmad, bývalý pákistánský velvyslanec v Londýně. Během nedávné cesty po Blízkém východě byl prý nepříjemně překvapen odporem ke všemu americkému. S nedůvěrou se loni na podzim setkala i Karen Hughesová, když se v nové funkci náměstkyně vypravila do několika arabských zemí. Média tehdy uštěpačně komentovala například její setkání se ženami v Saúdské Arábii, kterým se Hughesová představila jako “mamka” a vyprávěla, že důležitou součástí její americké svobody je možnost řídit auto. Další kroky, jež Hughesová udělala, jsou hodnoceny lépe a novináři ji vzali na milost. Změnila taktiku v informační válce, v níž - jak před nedávnem uvedl ministr obrany Donald Rumsfeld - Spojené státy zatím prohrávaly. “I když se vám ta stanice nemusí líbit, oslovuje čtyřicetimiliónové obecenstvo, a vy potřebujete dostat svoje poselství ven,” komentovala Hughesová v deníku Washington Post své rozhodnutí dát americkým diplomatům a úředníkům na Blízkém východě mnohem více volnosti ve styku s tamními médii, především s televizí Al-Džazíra, s níž dříve nesměli komunikovat. Zavedla také průběžný monitoring arabských médií a politiku “rychlé odpovědi”, v jejímž rámci se speciální tým snaží okamžitě reagovat na zpravodajství, které je pro USA nepříznivé. “Přirovnám to ke studené válce, v tom smyslu, že to bude trvat dlouhé roky,” nedělá si ani sama Hughesová iluze, že obraz USA ve světě lze rychle opravit k lepšímu. “Mnohé z toho, čím Amerika frustruje svět, lze změnit. Především sklon jednat na vlastní pěst. Ale mnohé, co Američany odlišuje - jejich individualismus - se nikdy nezmění,” připouští kniha Amerika proti světu.
Zdroj: ihned.cz