Krajani a druzi moji, ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro, bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu, a tak zavinil historickou nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
“Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!” podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos.
Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal: “Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!” Pokračování příspěvku….